(Obrázek se zvětší po kliknutí)
Obrázek měsíce září je tentokrát trochu z jiného soudku. Nejedná se o ukázku našich dat, ale o fotodokumentaci našich geodetů při práci v terénu, která je často velmi nelehká.
Činnost geodeta v terénu totiž nespočívá pouze v zaměření částí zemského povrchu a objektů na ní. Musí se zabývat i logistickou stránkou věci, a to kudy a jak nejrychleji se na dané místo dostat. V kanceláři si vyhledá nejoptimálnější cestu a z leteckých snímků zjistí charakter dotčeného území. A to je tak vše, co si předem může připravit.
V terénu pak naráží na nejrůznější nástrahy, kterého ho nutí k nalezení alternativní trasy. Zpravidla jsou to uzamčené závory, padlé stromy, neprůjezdnost nezpevněných cest způsobená pohybem těžké techniky a v některých zemích dokonce výskyt minových polí či vojenských základen. Na řadu pak přicházejí cesty, na něž by nevyjel leckterý zkušený zemědělec či lesák v dopravním prostředku tomu odpovídajícím.
Dochází pak k veselým situacím, kdy geodet na polní cestě ztratí registrační značku svého vozidla v kaluži bahna a této ztráty si všimne po ujetí dalších deseti kilometrů (viz. Foto1: Ztracená registrační značka na polní cestě, Slovensko 2011). Jindy zase v bahně zanechá celé auto a ujde deset kilometrů po vlastní ose, než nalezne traktor či krávu k vyproštění (viz. Foto 2: Suzuki Vitara v Bahně, Makedonie 2009). A nejvíce ho dokážou zklamat cesty, které se na první pohled jeví jako sjízdné, avšak auto na nich uvázne po prvních metrech (viz. Foto 3: Nissan Pick-up na nové otevřené lesní cestě, Slovensko 2011). A zkuste potom vlastními silami hnout s téměř dvěma tunami železa, utopenými až po “břicho“.
